Wing Tsun vcera, Wing Tsun dnes

WingTsun včera, WingTsun dnes – aneb proč moderní WingTsun v EWTO vypadá jinak 

Otázka, zda praxe, kterou v současnosti vykonáváme, skutečně představuje tradiční WingTsun, se často vyskytuje. Zejména lidé zvenčí, jako jsou komentátoři na sociálních sítích nebo fórech, nám ji kladou jako výtku.

Tuto otázku si kladou i někteří žáci po delší odmlce, když zjistí, že se v rámci EWTO došlo k zásadním změnám v přístupu. 

Zaměření na proces, nikoli na techniky

EWTO odjakživa vychází z taoistického principu, že život je neustálý vývoj a proměna. Tento pohled nám naznačuje, že je nezbytné se neustále vyvíjet, abychom se vyhnuli stagnaci. V nižších úrovních výuky často zafixováváme techniky v naší mysli a vidíme je jako statické obrazy – například BongSao, který se snažíme představit v určitém úhlu. Pro začátečníky je užitečné mít takové vizuální reprezentace, protože pomáhají vytvořit základní porozumění. Zachycení základních technik dává studentům zjednodušený pohled, který jim umožní se orientovat ve výuce. Tento způsob je v pořádku, zvláště při uvědomování si těla, které pomáhá žákům zaujímat správnou pozici. BongSao se proto představuje v "normované" pozici s loktem v optimálním úhlu.

Pokročilejší studenti však již nevidí techniky jako samostatné a neměnné formy, ale zaměřují se na dynamiku a funkčnost pohybů. Pro ně je BongSao nástrojem, kterým reagují na akce protivníka a intuitivně se přesouvají do protiútoku. Tento proces se navíc nedá zachytit pouze jedním obrázkem, ale lépe skrze pohyb a změny, které neustále probíhají. Úhly se během akce vyvíjejí, což znamená, že stagnace na jedné pozici by vedla k neefektivnosti a neschopnosti správně reagovat na sílu protivníka. Kritika zaměřená na jakoukoli konkrétní pozici ve WingTsun proto často naznačuje, že kritik zůstává v začátečnické fázi a není v souladu s aktuálním vývojem WingTsun v EWTO.

Vlevo: Na levé straně je zobrazen BongSao, jak se vyučuje v SiuNimTau.
Vpravo: Vpravo je tradiční provedení BongSao s partnerem, kdy učitel kontroluje úhel 135° podle šablony. Tento přístup je však dnes považován za zastaralý a kontraproduktivní, protože při obraně je cílem podvolit se.

Zaměření na principy ChiSao

WingTsun se nedefinuje jednotlivými technikami, ale spíše celkovými principy:

1. Přijmi co přichází!
2. Doprovoď to, co odchází!
3. Je-li cesta volná, vyraž vpřed!

Pokud to v boji vypadá jako WingTsun, není to WingTsun.

Podle výše uvedených principů se totiž vždy musíme přizpůsobit konkrétní situaci, což znamená, že pohyby nebudou pokaždé identické. Útoky přicházejí z různých úhlů, s různou intenzitou, v různých výškách a mohou být vedeny jak obloukově, tak přímo. Ti, kteří se spoléhají na prefabrikované techniky, se obvykle nevěnují autentickým principům WingTsun, protože se musí neustále přizpůsobovat situacím, pro které nejsou techniky vhodné.

Rád to demonstruji na seminářích, protože to díky stavbě mého těla, jeho síle a rychlosti můžu aplikovat na většinu svých žáků. Pošlu ztuhlý Bong proti žákovu útoku a zasypu ho řetězovými údery. Následně poprosím žáka, který je jednoznačně slabší slabší neý já, aby to udělal na mě. Takový žák pak buď proletí působením tuhého Bongu tělocvičnou nebo Bong kolabuje a žák je zasažen.

V realných situacích je navíc velmi nepravděpodobné, že by mne napadl menší a slabší protivník. Tento způsob výuky tedy není optimální pro účely sebeobrany. Většina instruktorů, kteří tento přístup preferují, obvykle disponují nadprůměrnou fyzickou silou a jejich trénink klade důraz na sílu, což může studenty nasměrovat na nevhodné vzorce chování.

Příklad praktického provedení BongSao. Když úder přijde lehce po oblouku, vyvíjí tlak na paži obránce, která se v tomto případě neformuje pod úhlem 135°. Místo toho se dále skládá tak, aby špička lokte mohla dosáhnout cíle. Abychom efektivně reagovali na obloukový útok, je nutné mít základní postavení paží o něco širší a obránce by měl pohybovat trupem, aby posunul cíl z dráhy útoku a následně do volného prostoru mohl provézt protiútok. 

Další příklad ukazuje variantu kdy protivník zatlačí na obráncovo ManSao, vznikne tím nízký Bong. Pokud by se obránce snažil neústupně provádět "normované BongSao", pracoval by proti síle protivníka. 

Dva koncepty: přímý a obloukový

Často se opomíjí, že i v tradičním WingTsun existují podle principu jin/jang dva základní koncepty: přímý (reprezentovaný formami SiuNimTao a ChamKiu) a obloukový (obsahující formy BiuDjie a techniky s motýlími meči). Bohužel se prvním principem cvičilo až do vyčerpání, zatímco ten druhý byl často opomíjen. Dlouhodobé zaměření na přímé útoky s nehybným trupem znamenalo, že když se na řadu dostala forma BiuDjie, žáci nebyli schopni pružně změnit tvar trupu a aplikovat myšlenku obloukového útoku.

Přímý a obloukový koncept WingTsun lze vnímat jako dva nástroje, které slouží k řešení situací. Oba mají své opodstatnění, a oba jsou součástí moderních programů EWTO od samého počátku. Žák nemusí čekat, až se naučí BiuDjie nebo techniku s motýlími meči; může provádět nezbytné pohyby, které mu pomohou řešit konkrétní situace v rámci jednotlivých výukových programů.

Nicméně je důležité vzít v úvahu, že vhodnost použití těchto konceptů závisí na konkrétní situaci.

• Pokud není cesta pro přímý útok volná, je většinou nejlepší volit obloukový útok jako řešení.
• Když se nacházím po straně protivníka, přímý útok není obvykle optimální. Protivníkovi stačí pouze mírně zvednout rameno a stáhnout hlavu, aby přímý útok minul. Naopak, obloukovitý útok s vysokou pravděpodobností zasáhne cíl.
• Existují situace, kdy je obloukovitý útok rychlejší než přímý. Tento jev je známý jako brachistochrona (křivka nejkratšího spádu). Přímá cesta tedy nemusí být vždy ta nejrychlejší.

Zde je vidět, jak protivník útočí obloukovým pohybem (po luku), zatímco obránce reaguje přímým útokem (po tětivě luku).  

Proč není přímý útok automaticky lepší než obloukovitý

Mnoho nadšenců WingTsun je přesvědčeno, že přímý útok je principiálně lepší než obloukový útok. Tento názor bývá obhajován zejména argumentem, že dráha přímého útoku je kratší než ta oblouková.

Oblíbené motto zní: "Pokud protivník útočí po oblouku, jdeme napřímo, po tětivě oblouku."

Toto tvrzení se často cituje a mnoho příznivců WingTsun/Wing Chun mu věří jako ultimátní pravdě. Nicméně, ačkoli může mít takové zjednodušení své místo, v praxi to tak jednoduché není. V uvedeném příkladu na obrázku protivník zasáhl hodně zezadu po velkém oblouku, což je však vzácná situace. Většinou přichází útok z blízkosti a oblouk je mnohem kratší.

Proč teorie oblouku a tětivy v praxi často selhává

Každý si může vyzkoušet (nejlépe s ochrannými pomůckami), zda dokáže prosadit přímé útoky (například řetězovými údery) proti protivníkovi, který útočí obloukově:

Pohyblivý cíl: Při obloukovém útoku protivník obvykle pohybuje hlavou, což znamená, že se nestane pevným cílem. Zvednutím ramene si navíc zvyšuje dosah (viz série obrázků A).

Úhyb zpět: Někdy protivník při úderu ustupuje. Tento styl se mnoha praktikům WingChun přináší problémy (viz série obrázků B).

Krátká vzdálenost: Většinou je vzdálenost mezi pěstmi protivníků velmi podobná, což znamená, že obloukový útok nemusí absolvovat dlouhou dráhu, ale pouze zbytkovou vzdálenost, a to po nejkratší možné trajektorii (což je přímá linie). Pokud oba protivníci vyrazí současně, zasáhnou se navzájem v téměř stejný čas. Bojovník WingTsun potřebuje proto lepší načasování, což obvykle začátečník nemá (viz série obrázků C). Z těchto důvodů je třeba mít na paměti, že povědomí o situaci a schopnost rychle reagovat jsou klíčové pro úspěch, a že použití přístupů založených pouze na teorii může v praxi selhávat.

Základní postavení začátečníka a pokročilého

Jedním z důvodů, proč se WingTsun EWTO dnes výrazně liší od svého provedení v 80. letech, je adaptace na reálné situace sebeobrany. GM Kernspecht ve svých studiích zjistil, že většina střetů nezačíná jako v sportovním zápasu z větší vzdálenosti, ale na extrémně krátkých vzdálenostech. Tento fakt, spolu s tím, že až 90 % útoků jsou obloukovité (například krátké a dlouhé háky), vedl k úpravám našich tréninkových metod v EWTO.

Když se někdo pokusí cvičit ChiSao na krátké vzdálenosti proti obloukovým útokům, zjistí, že je nezbytné hýbat trupem. To znamená, že postoj se musí výrazně změnit. WingTsun se tak může prezentovat jinak, ale stále se přitom uplatňují stejné principy!

Začátečníci se obvykle učí stát v IRASu, čemuž odpovídá také postoj s nohama za sebou na jedné linii, kdy je váha plně na zadní noze. Tyto postoje jsou důležitou součástí základních technik, ale v reálném střetu je nutné přizpůsobit postoj konkrétní situaci.

Postoj IRAS je na krátkých vzdálenostech, kde probíhá skutečný konflikt, nevhodný, jelikož protivník může snadno provést útok například kopnutím do slabin (viz obr. 1). Postoj s nohama na jedné linii má také své nevýhody:

• Celková váha je vzadu. Při úhybu dozadu bez kroku je téměř nemožné si udržet v rovnováze. Krok dozadu má často i tu nevýhodu, že jsme příliš daleko na kontr a protivník tak dostane druhou šanci na útok.
• Uhnout do strany je bez kroku nemyslitelné, jelikož obě nohy jsou na jedné linii. Krok k úhybu zabere více času a existuje riziko ztráty rovnováhy.
• Z této pozice se obtížně provádějí obloukovité útoky.
• Z této pozice je těžké vyvinout tlak vpřed při protiútoku.

Shrnutí: Na krátkých vzdálenostech není vhodné stát v základním postoji pro začátečníky, který s sebou nese uvedené nevýhody. Místo toho bychom měli zaujmout tzv. neutrální postoj, který nám umožňuje pohybovat trupem ve všech směrech.

V tomto postoji je možné snadno uhnout doleva, doprava, dozadu, otáčet se pro rázné obloukovité útoky a provádět silné údery vpřed.  

V praxi je nezbytné stát v neutrálním postoji s kontrolou nohou a nikoli s otevřenými nohama, jinak by protivník mohl snadno kopnout do slabin.  

Tento postoj se někomu může zdát atypický pro WingTsun nebo netradiční, ale ve skutečnosti se v této disciplíně objevuje. Dříve se však vyučoval až později, protože se objevuje až ve formě s motýlími meči (BartChamDo). Zde uvádím několik obrázků, které ilustrují postoj v technikách s motýlími meči.  

Zachování centrální linie

Dalším častým mýtem, který zejména začátečníci špatně chápou, je přesvědčení, že je nutné vždy útočit podél centrální linie. Toto učení bylo po generace vtloukáno do hlav mnoha studentům, kteří to praktikovali s náboženským zápalem. Samozřejmě existují situace, kdy je úzký úder podél centrální linie výhodný.

Většinou je však centrální linie obsazena a útočník má tendenci "bít do krytu" protivníka. Mnoho obranných technik tradičního WingTsun funguje pouze díky tomu, že protivník je spolužák dodržující pravidla, držící loket nízko a útočící na centrální linii. Centrální linie má svůj význam, ale neukazuje, jak bychom měli "otrocky" útočit; spíše nám napovídá, jak se správně natočit ke "knotové linii" protivníka. Kdo tento malý, ale důležitý rozdíl pochopí, ušel dlouhou cestu k mistrovství ve WingTsun.

Pokud se někdo chce dozvědět více o funkčnosti pokročilého WingTsun v EWTO, doporučuji novou knihu mého Sifu, GM Prof. Keith R. Kernspechta, s názvem "Esence WingTsun – mimo techniky a aplikační myšlení".

Text: DaiSifu Oliver König, Foto: Markus Gensichen

Zdroj: Magazin WING TSUN WELT, 2013
číslo 37, str. 76-83, "WingTsun gestern, WingTsun heute"