Nedělat nic a učinit vše

Jedním z nejnáročnějších a nejsložitějších aspektů taoistické filozofie je koncept nečinnosti. Mnozí lidé tento přístup chybně chápou jako pasivní odevzdání se životnímu osudu. Ve skutečnosti však jde o nenechání se unášet událostmi a umožnit, aby se věci vyvíjely vlastním tempem, bez vložení vlastních předpokladů nebo plánů do situace. 

Místo toho, abychom se bezmyšlenkovitě snažili dosáhnout svých cílů, bychom měli přijmout pravidlo dělat méně a méně. Paradox praví: "Nedělej nic a všechno bude učiněno." Toto nenápadné "a" symbolizuje, že oba protiklady – "nedělat nic" a "udělat všechno" – se v taoistické praxi navzájem doplňují. Jak nedělat, tak i jednat, jsou platné přístupy. Nejlepších výsledků dosáhneme prostřednictvím minimálních činů. Jak říká staré anglické přísloví, "ponechat kus svého koláče a přesto se najíst".

Pokud chci někoho zasáhnout, musím nejprve uvolnit ruku toho druhého, aby ji mohl použít ke své obraně. Ten, kdo se snaží držet, bude nakonec držen. Toto zjištění si rychle uvědomí zejména začátečník v systému WingTsun. Kdo se příliš snaží ovládat druhého, ocitne se pod vlivem sám. Jakmile něco uděláme, zároveň se ukáže, co jsme nechali nepovšimnuto. V systému WingTsun například, když bojovník zavře jedny dveře, automaticky se otevřou ty protější. Tímto způsobem, co uděláme, vždy vyvolá důsledky v podobě toho, co jsme neudělali. K zastavení nějaké činnosti tedy musíme nejprve něčím jiným uvolnit prostor.

Každý přírůstek znamená také ztrátu. Veškeré naše úsilí tak přináší svoje protiklady, které mohou být v rozporu s našimi záměry.

Dle paradoxní čínské filozofie bojového umění tedy jenom tím, že člověk doslova nic nečiní, bude nic učiněno a nebude tak zmařeno to, co bylo zamýšlené.

V systému WingTsun se klade důraz na umění nicnedělání. Učí nás rozpoznávat a využívat impulsy druhého člověka, ale zároveň je důležité, abychom takové impulsy sami nenabízeli k využití. Toho docílíme tím, že se snažíme co nejvíce minimalizovat přímou komunikaci, a když už se tak stane, pak se snažíme, aby byla co nejvíce nepřímá. Přímé pohyby, jako jsou tahání nebo strkání, dávají jasné signály, zatímco pohyby celého těla, například poklesnutí, vysílají jen nezřetelné a nepřímé informace. Tak zajistíme, že soupeř nedostane dostatečné podněty k reakci.

Naše jednání by mělo být spíše podporou přirozeného vývoje než aktivním zásahem. Tento princip bychom ve WingTsunu mohli popsat jako "jednání bez činu" – přizpůsobujeme se soupeři, jako když voda obteče překážku. Jednat bez působení znamená podporovat přirozený proces tím, že odstraníme rušivé prvky a umožníme tak vývoj pouze svou přítomností, podobně jako pohyb houpačky. Čím dříve začneme proces nepozorovaně doprovázet, tím lépe ho můžeme řídit, jakmile tempo zpomalí.

V oblast naší techniky je důležité, aby byly naše pohyby měkké a plynulé, nikoli tvrdé a ostré. Měly by být stejně obratné jako pohyby hada nebo čínského draka. Tělo draka je flexibilní, bez pevné formy, schopné se smrštit i protáhnout, pohybovat se vpřed i vzad, spojit se s mraky a být téměř nepostřehnutelné. Tato bezhraniční obratnost je klíčová pro naši strategii; neměli bychom plýtvat energii na konkrétní akce, ale spíše doprovázet přítomnost a situaci, přizpůsobovat se změnám, vyvíjet se a růst.

Člověk musí být v souladu s neočekávaným průběhem událostí a být schopen se přizpůsobit neustálým změnám prostředí. To vyžaduje nejen duševní, ale i tělesnou flexibilitu. Ti, kteří se drží rigidních vzorů a mají předem připravené plány, mají stejně malé šance jako ti, kteří se snaží jednat izolovaně. Naproti tomu ti, kteří se oprostí od svých předem stanovených záměrů a spojí se s děním prostřednictvím techniky ChiSao, se musí vzdát myšlenky na proaktivní činy (yang) ve prospěch reakce (yin).

Zatímco pro začátečníky může být aktivní jednání považováno za nejlepší strategii, pro pokročilé a v situacích blízkého boje platí, že iniciátor pohybu riskuje. První, kdo se pohne, se vystavuje nebezpečí, protože zaujímá pevnou pozici a tím vytváří vzor, který protivník může využít ve svůj prospěch. Zatímco útočník vyčerpává své síly, aby přinutil k akci, my ho jednoduše doprovázíme v procesu, což nás stojí daleko méně energie. Ten, kdo jedná, musí investovat spoustu sil do zahájení útoku, zatímco reagující tuto energii dokáže přesměrovat bez jakéhokoliv odporu zpět na útočníka.

Útočník obvykle přichází s plánem a snaží se prosadit svůj záměr, což nejen zvyšuje jeho tvrdost, ale vyžaduje také významné množství přípravy a energie (i když si to často nemusí uvědomovat). Obránce je naopak vždy rychlejší, protože reaguje na již probíhající akci a netráví čas vymýšlením strategie. Díky duševní a tělesné připravenosti se dokáže snadno přizpůsobit a reagovat na jakékoli podněty, které z dané situace vyplývají.

Existuje však i jiný přístup, známý jako "výhoda prvního pohybu" (First Mover Advantage), který poukazuje na to, že ten, kdo se první pohne, může získat konkurenční výhodu, zejména v byznysu. Příkladem může být internetový obchod Amazon, který byl prvním významným prodejcem knih online a tím si zajistil těžko dosažitelnou pozici na trhu. I když se později objevili další obchodníci, budou mít ztíženou pozici při pokusu o jeho předběhnutí, protože vycházejí jako napodobitelé.

Ve WingTsun však chápeme roli obránce nikoli jako pasivní reakci na akce protivníka, ale jako aktivní účast na dění, který dokáže využívat energii protivníka. Tento přístup se odlišuje od teorie "First Mover Advantage", protože obránce se neomezuje na následování útoku, ale jedná v synchronizaci s protivníkem, čímž maximalizuje svou výhodu v situaci.

Zdroj: Magazin WING TSUN WELT, 2008
číslo 32, str. 3-5, "Nichts tun, damit alles getan wird"