EWTO-WingTsun v průběhu času

A jejich odrazu v knihách GM Kernspechta 
Natalie & Keith Kernspecht

Naše dcera v oblasti Kung Fu (todai), Natalie sledovala vznik ReakTsun a vnitřního WT a nyní v rámci svých vysokoškolských studií vytvořila text, který velmi dobře strukturoval vývoj našeho WingTsun v EWTO tím, že při zpětném ohlédnutí spojila příslušné fáze výuky s knihami, které jsem v té době napsal. K tomu jsem v modré barvě přidal své komentáře.

Váš Keith R. Kernspecht

PS: V roce 2017 chceme oba vydat knihu z níž je tento text převzat, ve které ukážeme, jak lze optimalizovat všechny oblasti WingTsun, včetně bojových schopností prostřednictvím výuky 7 dovedností a následně kompletní transformace na iWT.

WingTsun je podle vůle svých mistrů nikdy dokončeným, ale neustále se vyvíjejícím logickým systémem, který více následuje vědu a praxi než tradici. 

WT je z tradice netradiční, jsem napsal v knize "Vom Zweikampf". 

Protože mnozí z nás WT nejen praktikují, ale také studovali na různých univerzitách (Plovdiv, Sofie, Buxton/Derby), a napsali o tom nejrůznější práce, a současně GM Kernspecht (dále nazývaný SiFu) vždy vydal novou knihu, když znovu rozvíjel svou výuku, je náš EWTO WingTsun pravděpodobně nejlépe zdokumentovaným bojovým systémem vůbec.

1. FÁZE "VOM ZWEIKAMPF"

Když SiFu se v 70. letech od svého učitele Leung Tinga naučil původní velké pravidlo WingTsun, které je vyjádřeno ve třech větách ("Přijmi, co přichází; následuj, co odchází; udeř, je-li cesta volná!"), zjistil, že tyto 3 věty "nejsou správně uspořádány a nejsou dostatečně úplné", aby z nich mohl získat závazný pokyn k jednání.

Jak například rozumět výrazu "přijímat" a kdy je cesta "volná"?

To, co tehdy ještě nikdo nevěděl a co jsem zjistil až vlastním zkoumáním, bylo, že toto prastaré pravidlo nevzniklo tím, že by někdo analyzoval a formuloval strategii WT. Nebylo tomu ani tak, že by toto pravidlo jako "Desatero přikázání" již existovalo a lidé z WingTsun se tímto pravidlem řídili ve svém bojovém pohybu. Speciální WT bojové pohyby zřejmě vznikly pozorováním povahy věcí, jak se to praktikovalo v buddhismu, a různými experimenty s metodami již existujících bojových stylů. Nikdo však ještě nebyl schopen jasně formulovat zákonitosti strategie a taktiky WT.

To, co je dnes často pokládáno za praktický návod k užívání WingTsun, jsou jen krásná okřídlená slova taoistického básníka vyslovená před 2 500 lety. WingTsun však existuje teprve přibližně 300 let!

Jako nevzdělaní lidé WingTsun, ale i další bojovníci jiných stylů, asi shledali tyto poetické věty o 2200 let později krásnými a vhodnými, jako popis jejich již hotového způsobu boje. Jako předpis chování pro WingTsun nebo pro boj vůbec nebyly tyto tři věty v žádném případě zamýšleny nebo napsány, a nejsou k tomu ve skutečnosti vhodné.

Proto že se mu tyto principy jevili jako neuspořádané a neúplné, musel je uspořádat jinak a doplnil o čtvrtou větu, aby mu tehdy dávaly smysl: 

Z pozorování mých čínských učitelů při tréninku se mi jasně ukázalo, že WingTsun je agresivní styl, a proto začíná vlastním útokem, takže návod k použití nemohl začínat očekáváním nepřátelského útoku. Útok tedy musel být nasazen přednostně:

1. Je-li cesta volná, udeř!
   Následně musel logicky sledovat, jak se chovat, když cesta volná není:
2. Není-li cesta volná, nalep se!
   SiFu považoval za logické, že není vždy možné být silnější, a že se lze udržet na protivníkovi "nalepením" tím, že se podvolíte.
3. Je-li síla protivníka větší, podvol se!
   V případě, že protivník ustupuje nebo odtahuje zpět své ruce, pak následuje pokyn, abychom ho následovali.
4. Ustupuje-li soupeř, následuj ho!

V té době jsem ve WingTsun viděl především to, co mi můj čínský mistr v teorii a praxi stále znovu ukazoval: "element agresivity" ("Znič protivníka!"). Proto jsem svůj model, svou interpretaci WingTsun zaměřil na vlastní útok, konkrétně přímý WT úder pěstí po vertikální dráze a centrální linii, který když zasáhl, byl následován řadou řetězových úderů, s kroky vstupujících do protivníka.

Pokud se protivníkovi podaří odrazit úder pěstí, pak skrze tento obranný pohyb vznikly, jak je SiFu nazval, "čtyři deformace": TanSao, BongSao, DjamSao a KaoSao. SiFu se tímto podařilo zjednodušit čínské WingTsun s jeho velkým množstvím pohybů tak, že vycházel pouze z jediné předem dané pohybové akce (úderu pěstí) a vše ostatní pak následovalo jako reakce na odražený úder.

Tuto interpretaci a uspořádání původních WingTsun principů SiFu zveřejnil ve své knize "Vom Zweikampf" (1987). Kniha měla 17 vydání a více než 100 000 výtisků. Ještě dnes je pro praktiky všech Wing Tsun stylů toto přeuspořádání původních principů WingTsun ve 4 (namísto 3) větách, tak logické a samozřejmé, že ho používají i v jiných *ing *un rodinách a částečně i v samotném Hongkongu, aniž by věděli, kdo je pravým autorem. 

Ve své knize "Vom Zweikampf" jsem vycházel z původních, mnou znovu uspořádaných a doplněných principů. Ty byly založeny na vpádu nebo podvolení (což někteří moji studenti chápali buď jako protlačení, nebo podvolení).

V tomto ohledu se SiFuova kniha "Vom Zweikampf" (1987) zabývá (klínovým) útokem a podvolením, pokud náš aktivní útok nepronikne, protože obranná síla protivníka je příliš silná. V souboji jde tedy logicky právě o ty "techniky", s nimiž se ve WT a) útočí, nebo b) podvoluje.

Jako základní útočnou techniku uvedl SiFu ve své knize "standardní přímý WT úder pěstí po vertikální dráze a centrální linii". Čtyři způsoby podvolení pak nazval "frustrovaným" úderem pěstí, protože je považoval za samotné techniky, ale pouze za způsob "deformace" našeho úderu v reakci na obranu protivníka.

Techniky "deformační" techniky, které byly reakcí na obranu protivníka, rozdělil SiFu v roce 1987 ve své průkopnické knize "Vom Zweikampf" do dvou skupin, v závislosti na tom, do které ze dvou symetrických tělesných polovin protivník tlačí:
• Bong nebo Tan
• Djam nebo Kao. 

Před SiFu i jiní mistři a autoři sice označili WT, jako principiálně orientované, poddajné a nějakým způsobem "unikátní", ale nedokázali formulovat, v čem WT "unikátní" je. 

Poté, co jsem ve své knize nasměroval pohled na skutečnost, že WT potřebuje "jen 1 techniku" (vpád s vertikální pěstí a krok) "a 4 deformace", viděla mnohá *ing *unova učení už jen tento jediný pohled a chtěla realizovat ve svém bojovém pohybu již pouze tento aspekt.

2. FÁZE "BLITZDEFENSE"

Od 90. let 20. století se stal WingTsun základem sebeobrany beze zbraně, resp. boje z blízka, pro stále více mezinárodních policejních a později také elitních vojenských jednotek. SiFu pro ně navrhl zkrácenou, modifikovanou verzi WT programu, kterou se lze naučit během několika intenzivních hodin. 

Musela být nalezena metoda, která by se nezaměřovala na sólové formy, na komplikované partnerské ChiSao cvičení a partnerské formy, ale šla by mnohem přímočařeji k věci.  

K tomuto účelu se SiFu opřel o teorie technik z dřevěho panáka a motýlých mečů, rozpoznávání bojových vzorců atd. Tento program se ukázal jako velmi úspěšný a tvoří základ všech kurzů, které chtějí směřovat k sebeobraně co nejrychleji.  

Aby byla moje metoda BlitzDefence, rychle a bezpečně použitelná, používá bezpečné vnější pozice a vyhýbá se vnitřnímu prostoru mezi rameny protivníka. Až s mou "Výukou vnitřního WT" jsem poskytl spolehlivé metody, s nimiž se člověk může cítit bezpečně a útočit i mezi rameny protivníka.

Vzhledem k tomu, že cílová skupina pro BlitzDefence má být připravena na sebeobranu ve velmi krátkém čase, nelze vzhledem k účinkům stresu předpokládat, že uživatel BlitzDefence bude před prvním úderem uvolněný, takže se začíná z poměrně pevných ochranných pozic, aby mohl útočit i na chráněného agresora. BlitzDefence, který byl původně omezen na 4 techniky, se mezitím vyvinul v komplexní metodu sebeobrany, která může v rekordním čase rozvíjet sebeobranu i proti několika ozbrojeným útočníkům, bez nutnosti projít tréninkem forem a ChiSao. 

3. FÁZE "POSLEDNÍ BUDOU PRVNÍ"

Vycházela mimo jiné z těchto základních předpokladů:

• Reakce je rychlejší než akce
• Agresor sice nemá čas na reakci, ale má rozpoznatelný čas na přípravu, do kterého je třeba zaútočit.

Vědomé vnímání řeči těla a "příprava útočníka" k útoku, kteří během určitých cvičení stojí kolem nás, je tím nejoptimálnějším a nejtěžším tréninkem, jaký si jen můžete představit.   

• Člověk si může strach přetvořit na přítele.

V té době jsem byl stále 100 % na půdě především amerických názorů na to, jak se vyrovnávat se stresovými hormony. Teprve můj přítel a mentor prof. Tiwald mě zavedl (zpět) k tréninku mysli Budo/Zen, jak jej využívali samurajové. 

4. FÁZE "REAKTSUN"

"Praktická kniha" byla původně plánovaná jako poslední svazek ze třetí, ze série "Bojová logika". Nakonec vyšel pouze tento svazek. SiFu se zde zabýval měkkým (často pasivním) přizpůsobením se a spoluprací s útokem protivníka, provokováním atd. ReakTsun zahrnoval podvolování, a práce loktů v podobě ohnutí a opětovného zplošťování. Tak vznikl velmi detailní, a asi ten nejměkčí a nejpoddajnější WingTsun vůbec. Skládal se ze 6 částí, z nichž každá obsahuje 4 jednoduché cviky (4 pozice), které se nejprve cvičily se slabší (nedominantní) rukou, tedy většinou levou. To se nejprve procvičovalo v mnoha na sebe navazujících ChiSao krocích, a později dovedeno k dokonalosti v Lat-Sao. 

Zde už jsem rozvinul svou teorii tyčí (spřažených táhel), kterou jsem později rozvinul ve své výuce struktury. V retrospektivě je ReakTsun ideální proti přímým úderům pěstí, aniž by předtím došlo ke kontaktu s rukama protivníka. 

5. FÁZE "4 RUTINY"

Na základě svých praktických zkušeností s vnitřními metodami poté SiFu vyvinul své "Čtyři rutiny" (viz "Kampflogik") pro vyšší stupně, které nebyli založeny na "následování" (splynutí), ale byly založeny na "vedení a svádění" protivníka. 

Na konci této fáze jsem se setkal s Horstem Tiwaldem, který mě upozornil na další aspekty, jako jsou Jin/Jang, 5 elementů, jeho specifická biomechanika a energetika. Své "Čtyři rutiny" jsem postupně nahrazoval zdokonalenými programy. 

6. FÁZE "ESENCE WT"

Již během fáze "ReakTsun" a dlouho před Tiwaldem jsem se vrátil k původním principům WingTsun, protože zohledňují také neagresivní aspekt WT ("druhá strana mince"), a zohledňuje tak obě strany (útok a obranu), tedy Jin a Jang. 

Staré pojetí principů SiFu předpokládalo, že bojovník WT je v zásadě útočník. To, co by se mohlo považovat za osobní přístup k výuce jeho vlastního SiFu a učitele, až do roku 2008 GM Leung Tinga, se později pro GM Kernspechta nezdálo být vyvážené a cílevědomé pro harmonický a šťastný rozvoj osobnosti. A SiFu už také nebyl spokojen se svým vlastním vysvětlením čtyř deformací, jako techniky úderu pěstí, která byla deformována obranným úderem protivníka. Bylo mu také jasné, že pravá formulace WT, po které neúnavně pátral, nemohla spočívat v memorování a opakování "technik do zásoby", které představují naučené odpovědi na otázky protivníka, na které člověk čeká, aby pak mohl rychle vystřelit již připravenou odpověď.

Už v roce 2000 začal SiFu hledat písemný původ této formule, až ho našel. Uvědomil si, že různé styly, a nejen z Číny, čerpají z týchž 2 500 let starých textů. To, co dnes považujeme za základní WingTsun princip, existovalo již dva tisíce let předtím, než byl styl dívkou Yim Wing Tsun vůbec vytvořen! SiFu si však navíc uvědomil, že tento princip nemohlo být skutečným návodem pro boj, protože byl příliš neurčitý a nezávazný. Teprve poté co SiFu, zejména na základě TIWALDOVÝCH rad a doporučení, prozkoumal devět vnitřních stylů, byl konečně schopen najít a formulovat přesnější WT principy, které skutečně mohou sloužit jako determinující návod použití WingTsunu. 

Ale nepředbíhejme, to se týká již fáze po TIWALDOVI, fáze "Kursbuch: Inneres WingTsun". 

S pomocí svého přítele Horsta Tiwalda se SiFu vzdal pokusů o odhalení vládnoucí strategie WingTsun z tradičních čínských pravidel, ze které je možné určit bojové chování bojovníka WT v každém bodě chaotického nebo lépe komplexního boje. Místo toho, aby se orientoval na stará, skutečně spolu nesouvisející jednotlivá pravidla či motta, hledal společný princip a jeho vzory.

S pomocí svého přítele Horsta TIWALDA se SiFu vzdal svých pokusů rozpoznat z tradičních čínských pravidel určující strategii WingTsunu, z níž lze řídit bojové chování WT bojovníka v každém bodě chaotického nebo lépe komplexnosti boje. Místo toho, aby se orientoval na staré, ve skutečnosti nepropojené, jednotlivé principy nebo motta, hledal společný princip a jeho vzorce.

Následováním TIWALDA jsem našel přístup matematika Frege, který se mi zdál užitečnější, protože na rozdíl od většiny matematiků nesnil o úplnosti, ale ukazoval na "potřebu doplňovat", která závisí na realizaci i aktuálních argumentech. Teprve Fregeův pojem funkce mě přivedl k první zásadní a užitečnější formulaci strategie WT. 

Podle Frege je funkce určitý manévrovací prostor, ve kterém mohou a měly by být realizovány různá, ale podobná pravidla. 

Tento hrací prostor "vyžaduje doplnění" prostřednictvím argumentů z okolí. 

WT bojovník musí rozpoznat tyto vnikající, z části výhodné a z části ohrožující, argumenty z okolí a zacházet s nimi rozdílným způsobem: 

Z těchto argumentů funkce vybírá ty užitečné. "živí se" jimi, aby si ve svém hracím prostoru vybudovala nebo udržela požadované uspořádání. Oproti tomu se systém jako celek snaží vyhýbat ohrožujícím argumentům prostřednictvím jiných funkcí, resp. je odrážet, pokud je to možné.

FÁZE "UČEBNICE: VNITŘNÍ WINGTSUN"

Mým cílem bylo nalézt obecné, elementární zákony, ze kterých bych mohl čistou dedukcí získat řešení pro situace v souboji. 

Nechtěl jsem začínat s již známými pohyby, proto jsem musel začít zcela od začátku a všechno zpochybnit. Jediné, co jsem až mnohem později uznal jako platné, byl společný kontaktní bod s protivníkem, ze kterého od té doby vycházel. Navzdory desetileté praxi a experimentování nebylo snadné najít logickou cestu, která by vedla od jednotlivých nesouvisejících vjemů k principům takové teorie.

Aby mohl SiFu takovou teorii vytvořit, potřeboval jako základ obecné předpoklady, tzv. principy, z nichž mohl vyvozovat závěry.SiFu tedy musel udělat dvě věci:

1. hledat principy, jak by řekl zenový buddhista: "poznat",
2. vyvodit závěry, které z těchto principů logicky vyplývají.

Zatímco druhý úkol je většinou usilovná práce, kterou lze naplnit za pomoci odpovídající inteligence a neúnavné schopnosti experimentovat, stanovení principů vyžaduje zcela jiné schopnosti: neobvyklou schopnost abstrakce.

Pro nalezení principů, na jejichž základě je dedukce teprve možná, neexistuje žádná naučená metoda, která by nás systematicky vedla k dosud neznámým principům. Zde přichází hodina tvořivého génia, intuice a záblesk mysli, jak kdysi řekl Einstein:

Vědec musí pozorovat potřebné univerzální principy v přírodě, aniž by nejprve opravdu věděl, co hledá. Ve své empirické praxi si vědec všímá faktů, které spolu souvisejí, ale nemůže s nimi nic dělat, dokud neobjeví princip, který potřebuje jako základ pro svou dedukci. Jakmile se mu konečně podaří jasně a přesně formulovat základní princip, k čemuž musí také přiřadit odpovídající pojmy, může být zahájen deduktivní proces.  

Nechci vyvolávat dojem, že se považuji za takového génia. Pokud si v této souvislosti připisuji nějaký talent, je to schopnost rozpoznávat geniální bojové systémy a geniální mistry. Na konci 60. let jsem rozpoznal vnitřní Kempo styl, v roce 1970 Wing Chun, poté v roce 1975 WingTsun, v roce 1976 Escrima a thajské Ling Lom, v roce 1980 Non Classical GungFu Bruce Lee (Jesse Glover), v roce 2012 Horsta TIWALDA, který byl skutečným géniem, a poté (pro mě) podivné vnitřní styly, o kterých bude ještě řeč.

SiFu se během svých výzkumných cest prakticky seznámil s některými vnitřními styly, které nepracovaly s obrannými údery, s nimiž byl obeznámen z japonského karate nebo korejského taekwonda. A místo toho, aby útočili úderem, přímočaře a na střed, měly jejich útoky širší rozsah a využívaly impulsního přenosu.

Proti (přímočarým) perkusním úderům má metoda "deformace paže" a "odtlačení se od protivníkovy paže" úspěch.

Ale když protivník neútočí bodově, např. přímým úderem pěstí nebo kopem, ale se svým celým tělem (sférou jako zbraní), je obtížnější se mu vyhnout. SiFu si tohoto problému byl vědom, ale díky svým zkušenostem a uvolněnosti se nikdy nedostal do nebezpečné situace. Když však mluvil se svým mentorem TIWALDEM, chtěl tomuto jevu jednou provždy přijít na kloub.

TIWALD mu poté doporučil své kontakty v Asii a SiFu se se mnou vydal navštívit tyto styly a mistry. Když jsme se vrátili, SiFu podal svému příteli TIWALDOVI podrobnou zprávu a sdělil mu, na jakých principech je podle jeho názoru tento vnitřní styl založen. Následovaly zajímavé diskuse, kterých jsem se mohla zúčastnit. 

Byli jsme si vědomi toho, že naše WT kritéria nemusí být dostatečná k tomu, abychom získali úplný obraz. Jak se ukázalo v pozdějších letech, není možné rozpoznat jeden styl z perspektivy jiného stylu. K tomu je třeba vystoupit na vyšší místo a podívat se z hora dolů. Z pohledu vysoce rozvinutého stylu lze snadno přehledně vidět méně rozvinutý styl, ale naopak je to téměř nemožné. 

Teprve když SiFu studoval tyto vzácné útočné metody vnitřních stylů, jako jsou pokročilé Taiji, Pakua a zejména deriváty Hsing-I, spolu s vhodnými obrannými metodami, mohl vypracovat a zavést do svého WT chování vedoucí k cíli, ve kterém pak už nešlo o vytlačování nebo ustupování.

Při hledání podstaty, neboli skutečnou podstatou WingTsun, jakož i způsobů jak WingTsun optimalizovat, začala jsem se SiFu pravidelné studium vnitřních stylů, těch které jednají na základě pokynů (principů). Zatímco on srovnával sebe a své WT s těmi nejvyššími mistry vnitřních stylů na srovnatelné úrovni, tedy studoval z hora – dolů, já měla za úkol se je naučit úplně od začátku ("od píky"). Brzy jsme si uvědomili, že je důležité nejprve prostřednictvím sólového cvičení rozvinout vynikající tělesnou strukturu, která je založena na zvládnuté mechanice těla. V tomto novém, ale i starém smyslu je nutné chápat a trénovat WT formy. SiFu to vyjadřuje svým zaměřením se na "nespecifické pohyby": v počáteční fázi nehraji při učení bojové aplikace pohybů důležitou roli

Nyní ještě chybělo poznání pravé energie ve WT: Jin/Jang, a také to, že veškeré pohyby by měly být řízeny z trupu neboli centra. Velcí mistři, které jsme potkali, byli zřídka schopní shrnout své ohromující dovednosti a předat je, aniž by jim člověk důvěřoval a následoval je po dobu 20 až 30 let, přičemž napodoboval jejich pohyby. Většinou bylo možné pouze útržkovitě krást jednotlivé kousky pohybů očima, napodobovat je a více či méně si je osvojovat během následného procvičování doma.

"Nechtěl začínat s již známými pohyby, proto musel začít úplně od začátku a zpochybnit vše."

FÁZE "ŠKOLA MISTRŮ"

Naše cesta k vnitřním stylům měla od začátku za cíl transformaci: 

chtěli jsme naše hongkongské WingTsun, které lze považovat spíše za vnější než za vnitřní styl, zcela transformovat na vnitřní styl. S pomocí TIWALDA jsme se tomuto cíli přiblížili více než kdokoli před námi, jak nám potvrdila "Škola mistrů". Přesto bychom bez jejich pomoci potřebovali ještě dalších 10 let. Ve škole mistrů, do které jsme byli tradičně přijati jen na základě doporučení, nebo když už jste byli mistry jiného bojového umění, jsme získali jasné a hluboké informace o tom, jak se dostat od čínské filozofie ke konceptu, strategii, funkčním principům, energii a nakonec k nástrojům.

Byli jsme vřele přijati do této čínské rodiny, a nyní jsem jako WingTsun Todai mého SiFu Keith R. Kernspechta, poslední žačkou (Todai), strážcem brány (Gatekeeper) Školy mistrů. SiFu po více než 55 letech výzkumu a výuky, a po prozkoumání vnitřních čínských stylů, především ve "Škole mistrů", prohloubil své poznání, že:

1. Veškerá strategie, biomechanika a energetika musí vycházet ze společného kontaktního bodu ("Meeting Point") s protivníkem, neboť ten je prvním jasně pocítitelným a zažitelným bodem.
2. Otevírání a zavírání rukama (a nohama) musí představovat skutečnou funkci a strategii, kterou musí forma ("Forma následuje funkci") následovat a podřizovat se ji.

Abychom vysvětlili, co se myslí "otevíráním a zavíráním", musíme nejprve hovořit o zvláštním charakteristickém znaku, který zásadně odlišuje úder pěstí ve WT od toho, co je obvyklé v boxu.

Typický způsob boje WingTsun: Ruce jako "most k protivníkovi"

Pro lidi ze Západu, kteří jsou zvyklí na box, působí způsob boje WingTsun (ale také dalších vnitřních stylů) velmi neobvykle. Proto je pro pochopení této práce nezbytné jej krátce vysvětlit:

Zatímco v boxu vystřelujete pěst k protivníkovi a rychle ji stahujete zpět, v mnoha čínských stylech, které se také nazývají "boxerské styly", to funguje zcela jinak: po úderu většinou svou pěst nevracíte zpět, ale necháváte ji vpředu, jako "most, který spojuje oba bojovníky".

Doslova se "zaklesnete" do paží druhého, nebo uchopíte jeho předloktí nebo zápěstí. Tím se ze dvou osob stává jedna. Zkušení bojovníci dokážou pomocí svého "svalového smyslu" dokonce "číst" záměry protivníka.

Účinek je trochu podobný klinči v boxu: protivníkovi je díky tření v kontaktu omezena možnost zasahovat silnými údery. Zručný WT bojovník však může své útoky posílat přes most, nebo může svou sílu, např. pomocí rotace, přenášet na protivníka transpetalně nebo transfugalně.

Z úmyslu navázat kontakt také vyplývá bojová pozice WingTsun bojovníka, který vystrkuje jednu nebo dokonce obě paže k protivníkovi, a v této pozici k němu přichází nebo očekává jeho útok. Jakmile dojde k taktilnímu kontaktu, most je považován za "postavený".

Přes tento most se lze dostat k protivníkovi, ale protivník může také přejít přes náš most k nám. Může náš most také zničit, například tak, že naše paže odhodí. Pak musíme postavit nový most. 

Ve WingTsunu proto hraje nejdůležitější roli společný bod prvního kontaktu s protivníkem, který SiFu nazývá "Meeting Point". 

Veškerá strategie, taktika a cvičení by se měly točit kolem něj.

Skutečně uplatňovaná strategie WingTsun

Otevírání nebo zavírání

Pokud už existuje kontaktní bod s protivníkem, SiFuovo iWT (vnitřní WT) následuje níže uvedenou strategii, kterou jeho WT sdílí s několika málo vnitřními styly.

Jsme-li "uvnitř" společného kontaktního bodu, který SiFu nazývá "Meeting Point", musíme "otevírat". Pokud jsme "vně" "Meeting Pointu", musíme "zavírat".

"Otevírání" a "zavírání" závisí na pozici bodu setkání vůči vnitřní linii ramen: uvnitř musíme otevírat a venku zavírat. Je-li WT bojovník "uvnitř", nesmí se dále "zavřít". Je-li "vně", nesmí se "otevřít". V opačném případě může být zasažen.

K otevírání nebo zavírání lze použít "tahací nebo tlačící energii". Kterou použijeme, závisí na naší vlastní struktuře: Co se týče naší vlastní struktury, pod "zavíráním" se rozumí, že se náš prostor mezi pažemi a hrudníkem uzavírá. Pod "otevíráním" se rozumí, že se tento prostor otevírá.

Při otevřené struktuře můžeme s odpovídající energií silně "tlačit", při uzavřené naopak s odpovídající energií silně "taháme". Při tlačení využíváme sílu ze zadní části těla, při tahání ze přední části těla.

V boji následuje WT bojovník níže uvedené rozhodovací otázky, které determinují jeho jednání v boji. S pouhými dvěma dichotomickými otázkami, na které lze vždy odpovědět "ano" nebo "ne", je doveden k jedinému správnému rozhodnutí , jako je tomu u "Trouble Shooting Guide".

1. Otázka: Uvnitř nebo venku?
Je má paže (ruka, předloktí, paže s ramenem) uvnitř nebo vně kontaktního bodu s protivníkem?

• Odpověď "uvnitř" znamená pokyn: "Otevřít!"
• ·Odpověď "vně" znamená pokyn: "Zavřít!"

Protože ve WingTsunu pracujeme prakticky bez námahy, tedy ne pomocí "konvenční" svalové síly, je nutné vymezit způsob a cestu, jak biomechanicky bez námahy otevírat nebo zavírat. K tomu slouží – v obou případech – druhá otázka ohledně "vlastní struktury". 

2.Otázka: Jsem sám otevřený nebo uzavřený?
Jsem z pohledu své struktury už sám otevřený nebo zavřený?

- "Otevřený" jsem ze své struktury, pokud je prostor mezi mým předloktím a hrudníkem otevřený.
- "Zavřený" jsem ze své struktury, pokud je prostor mezi mým předloktím a hrudníkem zavřený.

• Odpověď "otevřený" znamená, že biomechanicky tlačím, což prakticky znamená pohyb, který jde ode mě.
• Odpověď "zavřený" znamená, že biomechanicky tahám, což prakticky znamená pohyb, který jde ke mně.

Z mého pohledu, který se vyvíjel v mnoha fázích, musí veškerá bojová logika vycházet z jediného bodu, který můžeme bezpečně vymezit, a to je společný kontaktní bod s protivníkem. Veškeré naše bojové jednání se musí vztahovat k tomuto kontaktnímu bodu.
Nápověda k řešení problémů, kterou Natalie výše správně uvádí, je cennou pomůckou pro analýzu, zda je konkrétní bojové jednání správné nebo špatné. Abychom se však v okamžiku proměnlivého dění chovali správně a adekvátně, musíme se držet společného kontaktního bodu, který nám v každém okamžiku jednoznačně prostřednictvím dotyku říká, co máme dělat.

Musíme:
1. Rozpoznat pravidlo.
2. Vidět linie.
3. Nechat se vést kontaktem.

K tomu jsou potřeba tři věci: pozornost, pozornost, pozornost.

Fotografie: André Walther