"Chtěl bych být tak starý jako Jopie Heesters"

Při příležitosti svých 70. narozenin se velmistr Kernspecht v rozhovoru s redaktorem WT-Welt Markusem Senftem ohlíží za více než půl stoletím historie bojových umění.

Letos jsi oslavil své 70. narozeniny – má pro tebe toto číslo ohledně tvého věku nějaký význam?
Toto číslo mi říká, že se musím teď snažit, pokud chci předat všechno, co vím. A pokud se ještě chci sám naučit vše, co někde může být.

Tvůj mentor a vzor Jon Bluming má 82 let a řekl, když učil studenty bakalářského programu WingTsun na trenérské akademii v Heidelbergu: "Chlapci, nejhorší, co se může stát bojovému umělci, je zestárnout!" Sdílíš jeho názor?

Zestárnout je jediný známý způsob, jak přežít. Artróza je Kaicho Jonův nepřítel a co se týče mého ramene, i můj. Brání mi to v zvedání těžkých činek: 200 kg už asi nikdy znovu nezvednu!

Jako málokdo jiný jsi svůj život věnoval zkoumání umění boje. Co v tvém mládí probudilo nevyčerpatelný zájem o něj?

Můj přítel Hannes mi na mé narozeninové oslavě připomněl, o co šlo: Oba jsme byli tehdy kvintáni Kielského gymnázia, tedy asi 11 nebo 12 let staří. Nějací výtržníci, kteří byli starší a v přesile, si vybrali Hannese jako cíl. Vůdce skupiny ho s potěšením kopl do břicha. Neměl jsem odvahu do toho zasáhnout a v tu chvíli jsem si slíbil, že se mi to už nikdy nestane. Nejdříve jsem se naučil triky od svého otce a od svého strýce, který byl zápasník. Pak přišlo to obvyklé – judo, jiu-jitsu atd.

Jak to, že jsi si vybral právě skoro neznámý kung-fu styl WingTsun, o kterém se na konci 60. let v Evropě téměř nevědělo?
Cvičil jsem už TaiKi Kenpo, Oyama-karate, Aikido, Shotokan, Hapkido atd., ale když jsem v čínské čtvrti našel čínský kung-fu časopis – myslím, že se jmenoval "Martial Hero" – s článkem o mně neznámém bojovém systému, byl jsem ohromen logikou pohybů, které se mi ukázaly, aniž bych tehdy znal jediný znak.

Ani jsem nevěděl, že se to jmenuje "WingTsun" a že na obrázku je můj pozdější SiFu Leung Ting. Půl roku jsem tehdy strávil v Londýně hledáním tohoto stylu a Sifu Josepha Chenga v londýnském Chinatownu. A snažil jsem se ho přesvědčit, aby mě učil, protože vyučoval Wing Chun podle mistra Lee Singa, který přivedl Wing Chun do Anglie už v roce 1956. Tenkrát nesměl žádný neČíňan studovat bojové umění Yip Mana.

Měl jsi různé profese (policista, vyučující na univerzitě, učitel). Kdy jsi se rozhodl stát se učitelem bojových umění na plný úvazek?
Už brzy, v roce 1976, protože jsem zval svého SiFu čtyřikrát ročně z Hongkongu do Evropy a nedokázal jsem dlouhodobě platit jeho honorář a cestovní výdaje, stejně jako výdaje jeho asistentů, které vzal s sebou, ze svého platu učitele na střední škole. Bylo nutné učit to, co jsem se naučil, na seminářích, abych financoval své vlastní vyučování.

Vytvořil jsi profesi "učitel bojových umění" (na plný úvazek) v německy mluvícím prostoru. Od té doby tisíce lidí následovalo tvůj příklad jak uvnitř, tak mimo EWTO. Jak ses k této myšlence dostal?
Ta myšlenka přišla ke mně. Přišla mi na mysl, jako tolik jiného. Když lidé zpětně posuzují mé životní dílo, vytvoření snad největšího profesionálního svazu bojového umění na světě, myslí si, že za tím stál geniální plán. Pravdou však je, že to vzniklo tak nějak samo. Dokázal jsem vysvětlit WT v mnoha jazycích, měl jsem ve škole dobrou schopnost vyjadřovat svoje myšlenky, rád jsem četl, rozuměl jsem trochu mechanice a měl jsem neobvyklou přirozenou rychlost – zvlášť vzhledem k mé tehdejší svalové síle – a miloval jsem bojová umění. WingTsun bylo mnoho let mým jediným pravým zájmem, do kterého směřovalo veškeré mé studium. 

"Zestárnout je jediný známý způsob, jak přežít."

"Dříve se jednalo o sílu, rychlost, tvrdost, schopnost snášet a rozdávat údery. O co nejvíce tvrdých řetězových úderů v nepřetržitém sledu s krokem vpřed. Pozornost, úcta k životu, mírumilovnost, zdraví, harmonie a klid nebyly pro 35letého člověka tématem."

Jak to, že dokážeš své žáky s naprostou lehkostí podle libosti odhazovat, ať už jsou o 20, 30 nebo 40 let mladší než ty, nebo mají podobně o tolik více kilogramů?
Měl jsem vždy ty nejlepší učitele: Nejprve až do roku 2006 svého SiFu. Když se moje svaly zmenšily, protože mě můj nepřítel, artróza, donutil nechat činky v pokoji, začal jsem se učit od nejlepších čínských mistrů vnitřních asijských bojových stylů. Díky mentorství a přátelství s profesorem Tiwaldem jsem byl přijat do několika čínských KungFu rodin a byl jsem zasvěcen do jejich neuvěřitelných metod. Navíc se zabývám vším, co nějak souvisí s kontaktem a bojem z kontaktu. Tím zahrnuji i sumo, grappling, sambo atd. Tím pádem se můj WingTsun a to, co předávám svým partnerům a žákům – zejména Giuseppe Schembrimu, Oliveru Königovi, Andreasovi Großovi a Thomasu Schrönovi, kterým předávám všechno, co umím – stává stále hlubší a osvědčenější.

Jsi považován za vášnivého milovníka knih a seznam literatury v tvé knize "Kampflogik" se rozprostírá po mnoha stránkách. Kolik knih o bojových uměních jsi zhruba přečetl za svůj život?
To nemohu spočítat, ale myslím, že doma mám přes 6 000 knih a časopisů o bojových uměních. Několik stovek tiskovin, které každý rok přibývají, leží na podlaze – k nelibosti SiMo, která by ráda měla uklizený byt jako naši přátelé.

Kdybys to měl spočítat – kolik hodin jsi ve svém životě trénoval?
Co se týče mého silového tréninku od mých 14 nebo 15 let, mohl bych to asi dohledat až do třetího tisíciletí, protože jsem pečlivě vedl záznamy o každé tréninkové jednotce. 

Ohledně mého bojového tréninku jsem vedl záznamy pouze co se týče mých vlastních školení. Myslím, že jsem jen v těch chvílích netrénoval několik hodin denně bojová umění, když mě v tom bránila nemoc.

Kolik žáků jsi ve svém životě učil jako učitel bojových umění?
Mělo by to být několik set tisíc. Alespoň pokud počítáme i účastníky seminářů a uchazeče o zkoušky od roku 1965 až do současnosti.

Více než půl století zkoumáš umění boje obecně a WingTsun zvlášť. Neustále jsi do svých výukových metod zaváděl novinky. Přibližuješ se k "dokonalému bojovému umění"?
To jsem si minimálně jednou za dva roky myslel. Ve skutečnosti jsem neustále všechno zkoumal a zlepšoval. Je pravda, že jsem se při první edici své knihy "Učebnice: Vnitřní WingTsun" z května 2014 cítil velmi blízko cíle. A právem. Mé poslední výzkumy, poznatky a srovnání s největšími žijícími mistry vnitřních umění mi potvrdily, že jsem už měl všechny ingredience pohromadě. Poslední překážka, kterou můj výzkum ohledně podstaty vnitřního WT vzal na vědomí, byla otázka potřebné energie a její správné zdroje. A samozřejmě také jaké cviky použít k jejímu rozvoji. Teď už zbývá jen trénovat a učit.

Nespočet mladých lidí sní o tom, že se stanou "velkými bojovníky". Jakou radu bys jim dal jako 35letý učitel bojových umění a jakou bys jim dal dnes?
Haha. Dříve se jednalo o sílu, rychlost, tvrdost, schopnost snášet a rozdávat údery. O co nejvíce tvrdých řetězových úderů v nepřetržitém sledu s krokem vpřed. Pozornost, úcta k životu, mírumilovnost, zdraví, harmonie a klid nebyly pro 35letého člověka tématem. A pravděpodobně jsou jen zřídka tématem i dnes.

Teprve jako držitel 10. mistrovského stupně, což znamená, v roce 2000 ve svých 55 letech, jsem se začal zajímat o jiná témata, o vnitřní témata, tedy sám o sebe. Předtím byla moje bojová technika orientována na protivníka. Neustále jsem reagoval na něj a jeho pohyby. To tě dělá agresivním a hektickým.

Studium vnitřních stylů mě naučilo "zůstat u sebe". Nechodit neustále "ze sebe" ven, jak to dělá cvičenec vnějšího stylu. Nejprve jsem "zůstal u sebe" a přitom jsem stále prováděl rychlé "úniky" protivníkovi. Teprve mnohem později jsem se naučil, jak bezpečné a uklidňující je "zůstat u sebe" a lákat protivníka "k sobě", kde máte výhodu "domácího prostředí". Nemohu dávat rady, pouze poskytnout příklad. Když je žák připraven chtít "zůstat u sebe", mohu mu pomoci.

Jak se podle tvých očí změnil nebo vyvinul svět bojových umění za posledních 50 let?
Vždy tu byl nějaký trend a tři nebo čtyři z nich jsem osobně inicioval s EWTO a mými knihami. 

Ať už to bylo v 60. letech Oyama-karate, od 70. let díky Bruce Leeovi Jeet Kune Do, WingTsun a Escrima, zároveň kickbox a Muay Thai, nebo díky UFC obnovení již téměř zapomenutého jiu-jutsu, uznání pro zápasení a grappling, pak vojenské techniky boje zblízka atd. Trend směřoval k realitě orientovaným bojovým uměním.

Ale také se prosazuje antitezí: japonská a čínská umění, se kterými můžete – bez kontaktu – posílat protivníky k zemi. Zvláště pokud tomu protivník věří.
Nyní se mi zdá, že nastává hodina vnitřních bojových umění, včetně WingTsun a jeho derivátů. Zájem narůstá každý den, a to jak mezi kopírovači, tak i mezi vážnými uchazeči.

"Vždy tu byl nějaký trend, a tři nebo čtyři z nich jsem osobně inicioval s EWTO a mými knihami."

"Nyní se mi zdá, že nastává hodina vnitřních bojových umění, včetně WingTsun a jeho derivátů."

Kdybys měl vyzdvihnout několik bodů své kariéry v bojových uměních jako milníky, které by to byly?
Doufám, že ještě dlouho nebudu na konci své cesty, protože jsem zvědavější než kdy jindy. Prosím, neočekávej výčet mých vrcholů kariéry, protože nejsem muž, který by slavil. Raději bych vyjmenoval etapy svého učení:

1. Zápasení už jako teenager
2. Oyama-karate, nejprve z knih, a TaiKi Kenpo
3. Můj Shotokan-sensei a přítel Werner Popp
4. Wing Chun a WingTsun
5. Bruce Leeho Non-Classical Gung Fu skrze Jesseho Glovera a Eda Harta
6. Escrima, zejména díky mému příteli Billu Newmanovi
7. Thajské Ling Lom a Muay Thai
8. Zkušenosti z výuky u mezinárodních policejních a vojenských elitních jednotek
9. Odklonění od technik a zpaměti naučených pohybů směrem k principům
10. Studium sportovních věd / sportovní pedagogiky
11. Návrat k vnitřním metodám
12. Profesor bojových umění na mezinárodních univerzitách
13. Přelomové a obohacující setkání s profesorem Tiwaldem
14. Hluboké ponoření do různých vnitřních stylů a pochopení podstaty "vnitřního" a ingrediencí potřebných pro transformaci.

Jak se tvůj WingTsun v průběhu desetiletí vyvinul?
Od vnějšího přes vnější/vnitřní k vnitřnímu WingTsun!

Jakou radu bys dal žákovi WingTsun pro jeho pokrok?
Vždy vytrvej, nezastavuj se, všechno zpochybňuj.

Pokud bys měl před sebou všechny vedoucí škol EWTO, co bys jim řekl, nebo co bys jim vzkázal?Zacházejte se svými žáky tak, jak byste chtěli, aby se s vámi jako se žáky zacházelo. A od prvního dne jim říkejte, co je skutečnost a kam by to mělo na konci vést. Neexistují žádná tajemství.

Velká organizace = velká politika, že? Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys všechno vzdal?
Na konci 90. let a na začátku prvních let 3. tisíciletí jsem byl někdy frustrovaný kvůli věcem, které jsem nemohl změnit. Ale přehodnotil jsem je v hlavě a prostě pokračoval dál. A naštěstí mám skvělé mistrovské žáky a partnery v našem svazu.

Jaké bylo tvoje největší zklamání v životě bojovníka?
Ztráta vážených žáků, kteří mi byli vzati hanebnými intrikami. To "I ty, Brute?" Ale to nemá nic společného s bojovými uměními, to zažívá mnoho lidí.

Máš vzory? Nebo lidi, kteří tě v životě nějakým způsobem inspirovali?
Ne, žádné vzory, ale lidi, které obdivuji.

Čím se Keith R. Kernspecht liší od GM Kernspecht?
Doufám, že čím dál tím méně. Různé role hrát mě už dlouho nebaví.

Kdyby ses ohlédl zpět, udělal bys všechno znovu stejně? Nebo jsou věci, které bys určitě udělal jinak?Kdybych se mohl ještě jednou vrátit do minulosti – s dnešními znalostmi, udělal bych některé věci jinak. Ale tehdy jsem neměl jinou možnost. Všechny rozhodnutí, pokud to tedy byla taková rozhodnutí, jsem dělal co nejzodpovědněji. S některými lidmi jsem se nerad loučil, s jinými jsem se měl rozloučit mnohem, mnohem dříve. Ale měl jsem neustále naději…

Co bude GM Kernspecht dělat za 10 let?
Pojede v Opelu Kapitan z roku 1958 nebo v Opelu Kadett Rallye z roku 1967 skrze ulice Kielu. Nebo ho někdo poveze. Dvě hodiny denně bude učit své Vnitřní WingTsun, proti němuž není žádného léku.

Pouze Jon Bluming, který právě oslavil 92. narozeniny, a Bill Newman, s holí i bez ní, jsou stále hrozivými protivníky...

Máš tři přání. Jaká by to byla?

1. Chtěl bych žít tak dlouho jako Jopie Heesters, jehož 107. narozeniny jsem měl tu čest oslavit v Erfurtu, jinak bych všechny své cíle nestihl.
2. Chtěl bych znovu začít něco úplně nového a úspěšně dovést do konce.
3. Chtěl bych být znovu tak bezstarostný, abych mohl napsat tak poutavý bestseller jako v roce 1986 "Vom Zweikampf".

Rozhovor: Markus Senft
Frank Aichlseder
Fotografie: André Walther